Jak se projevuje úzkost, jak ji odlišit od deprese a co ji pomůže překonat?

Úzkost (lat. anxieta) je přirozená emocionální reakce na stresové situace, nejistotu nebo ohrožení, která má své kořeny ve stresové reakci "bojuj nebo uteč". Při normální úrovni může být úzkost motivující a pomáhá nám připravit se na důležité události nebo výzvy. Problém však nastává, když se úzkost stane nadměrnou, přetrvávající a zasahuje do každodenního života – tehdy hovoříme o úzkostné poruše. 

Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí v Evropě přibližně 25 % populace nějakou formou duševní poruchy. Deprese a úzkostné poruchy patří mezi nejčastěji diagnostikované. Podle průzkumu Eurobarometer se za posledních 12 měsíců až 42 % Slováků setkalo s emocionálním nebo psychosociálním problémem, jako je pocit deprese či úzkosti. Nárůst výskytu duševních onemocnění, jako jsou deprese a úzkostné poruchy, je však pozorován i v celé Evropě. Na Slovensku se od roku 2011 zaznamenal nejvýraznější nárůst počtu nových pacientů v ambulantní psychiatrické péči u 15 – 19 letých, přičemž počet nových mladistvých pacientů se v roce 2019 oproti roku 2011 zvýšil o 36 %. 

Co je úzkost a jaké jsou její nejčastější příznaky? 

Úzkost (lat. anxieta) je přirozená emocionální reakce na stresové situace, nejistotu nebo ohrožení, která má své kořeny ve stresové reakci "bojuj nebo uteč". Při normální úrovni může být úzkost motivující a pomáhá nám připravit se na důležité události nebo výzvy. Problém však nastává, když se úzkost stane nadměrnou, přetrvávající a zasahuje do každodenního života – tehdy hovoříme o úzkostné poruše. 

Nejčastější příznaky úzkosti 

Úzkost se může projevit v různých formách, od psychických po fyzické projevy. Mezi nejčastější příznaky patří: 

Psychické příznaky 

• Pocit neustálého napětí nebo nervozity – často se objevuje jako přehnaná starost o každodenní věci, i když k tomu není žádný konkrétní důvod. 

• Špatná koncentrace a nesoustředěnost – potíže se zaměřením pozornosti, přítomnost negativních myšlenek. 

• Strach a obavy z budoucnosti – úzkostliví lidé mají často představu nejhorších možných scénářů. 

• Pocit prázdnoty nebo beznaděje – pocit, že věci nemají smysl nebo že jejich situace nemá řešení. 

• Podrážděnost – zvýšená citlivost na podněty a náladovost. 

Fyzické příznaky 

• Zrychlený srdeční tep (tachykardie) – zvýšená aktivita srdce, i když je člověk v klidu. 

• Nadměrné pocení – tělo může reagovat zvýšeným pocením, zejména ve stresujících situacích. 

• Třes a svalové napětí – někdy se objevuje mimovolné třesení nebo napětí v svalech, hlavně v oblasti krku a ramen. 

• Dušnost nebo pocit nedostatku vzduchu – často se projevuje mělkým dýcháním nebo pocitem „uzlu v krku“. 

• Žaludeční problémy – například bolest břicha, nevolnost, nadýmání či průjem. 

Změny v chování 

• Vyhýbání se situacím nebo místům – aby se zabránilo pocitu úzkosti, člověk se vyhýbá určitým situacím, jako jsou společenské události či veřejná místa. 

• Nespavost nebo poruchy spánku – problémy s usínáním nebo časté probouzení, což vede k únavě během dne. 

• Snížený výkon a produktivita – v důsledku neschopnosti soustředit se nebo stresu se často zhoršuje pracovní výkon a osobní efektivita. 

Jaké jsou hlavní příčiny úzkosti? 

Úzkost má komplexní a často propojené příčiny, které se liší od člověka k člověku. Závisí na genetických, biologických, psychologických a sociálních faktorech, které mohou společně ovlivnit její vznik a intenzitu.  

1. Genetické faktory

• Úzkost může být částečně dědičná. Pokud mají rodiče nebo blízcí příbuzní úzkostné poruchy, je vyšší pravděpodobnost, že se objeví i u dalších členů rodiny. Genetika ovlivňuje hladiny určitých neurotransmiterů (například serotoninu či dopaminu), které hrají roli v regulaci nálad. 

2. Biologické faktory

• Nerovnováha neurotransmiterů: Chemické látky v mozku (tzv. neuromediátory), jako jsou serotonin, noradrenalin a GABA, regulují náladu a úroveň stresu. Nerovnováha v těchto látkách může zvýšit riziko úzkosti. 

• Hormonální vlivy: Chronicky vysoké hladiny kortizolu (známého jako „stresový hormon“) jsou spojeny s úzkostnými stavy, zejména při dlouhodobém stresu. 

• Mozkové struktury: Úzkost může být spojena s určitými změnami v mozku, zejména v oblasti amygdaly a hippokampu, které jsou zodpovědné za zpracování emocí a reakcí na strach. 

3. Psychologické faktory

• Osobnostní rysy: Někteří lidé jsou od přírody náchylnější k obavám a mají sklon k nadměrné reakci na stresové situace. Perfekcionismus a nízké sebevědomí mohou zvyšovat riziko úzkosti. 

• Traumatické zkušenosti: Zkušenosti jako dětské trauma, zneužívání, dlouhodobé zanedbávání, násilí či velká ztráta mohou zanechat dlouhodobé psychické následky a zvýšit citlivost na stresové situace. 

• Stresující události: Vysoce stresující situace, jako jsou rozvod, ztráta zaměstnání, ekonomické problémy či vážné zdravotní problémy, mohou vést k pocitům úzkosti. 

4. Sociální a environmentální faktory

• Rodinné prostředí: Rodina hraje velkou roli v rozvoji psychických problémů. Napětí nebo konflikty v rodině mohou vyvolat pocity nejistoty a úzkosti, zejména pokud jde o dlouhotrvající problémy. 

• Sociální vztahy: Problémy ve vztazích, izolace či osamělost jsou často spojeny s vyšší mírou úzkosti. Strach ze sociálního selhání nebo nepřijetí může vyústit do sociální úzkosti. 

• Nepříznivé ekonomické nebo politické prostředí: Finanční nejistota, vysoký tlak na pracovišti, ekonomické krize nebo nestabilita v zemi mohou také výrazně přispívat k chronickému stresu a pocitům úzkosti. 
• Existuje množství důkazů o tom, že pesticidy (např. glyfosát) použité v zemědělství mohou přispívat k úzkostným stavům, a to především prostřednictvím neurotoxických mechanismů, jako je inhibice enzymů nebo oxidační stres. Opakovaná expozice glyfosátu u myší prokázala zvýšenou úroveň úzkostného chování a poškození paměti, pravděpodobně v důsledku narušení neurotransmise (Baier et al., 2017). 
• Plísně mohou také přispívat k rozvoji úzkosti prostřednictvím toxinů, zánětlivých procesů, narušení střevního mikrobiomu a zhoršení kvality spánku. Některé plísně, například Aspergillus, Stachybotrys (černá plíseň) nebo Penicillium, produkují mykotoxiny, které ovlivňují neurotransmitery, jako je serotonin a dopamin, což může vést k symptomům úzkosti, deprese a podrážděnosti. Plísně a jejich toxiny mohou také negativně ovlivnit střevní mikroflóru, která má úzké propojení s mozkem (střevně-mozková osa). Nerovnováha střevní mikroflóry může vyvolávat pocity úzkosti a jiné psychické problémy.

5. Zdravotní faktory a životní styl

• Chronická onemocnění: Dlouhodobé zdravotní problémy, jako jsou srdeční onemocnění, cukrovka nebo astma, mohou být samy o sobě zdrojem obav a mohou zvyšovat riziko úzkosti. 

• Závislost a zneužívání látek: Nadměrná konzumace alkoholu, drog nebo kofeinu může ovlivnit hladiny neurotransmiterů a vyvolat úzkostné příznaky. Tyto látky také mohou způsobit závislost, která přidává další stresory do života. 

• Špatný životní styl: Nedostatek spánku, nepravidelné stravování, nedostatek fyzické aktivity či přehnaná práce a nedostatek relaxace mohou oslabit tělo i mysl, což zvyšuje náchylnost k úzkosti. 

Mohou potravinové intolerance způsobovat některý z projevů úzkosti nebo deprese? 

Ačkoli potravinové intolerance primárně způsobují trávicí problémy, jejich důsledky se mohou projevit i v oblasti duševního zdraví. Pacienti s celiakií mají často vyšší míru úzkosti a deprese, přičemž eliminace lepku (gluten-free diet, GFD) významně snižuje úzkost, ale ne vždy depresi (Addolorato et al, Anxiety But Not Depression Decreases in Coeliac Patients After One-Year Gluten-free Diet: A Longitudinal Study, Scandinavian Journal of Gastroenterology, 2001). Několik studií ukázalo zmírnění deprese u adolescentů a dětí s celiakií po zavedení GFD, což může souviset s lepší dostupností serotoninu v mozku (Pynnönen et al., 2005) 

Mechanismus, jak potravinové intolerance ovlivňují duševní zdraví, je komplexní a souvisí se zánětem, imunitní reakcí těla, produkcí neurochemických látek a rovnováhou střevní mikroflóry, která ovlivňuje mozkové funkce.  

1. Zánět a vliv na mozek

• Potravinové intolerance mohou vyvolat chronický zánět v těle. Tento zánět může nepřímo ovlivnit činnost mozku, což může vést k psychickým problémům, jako jsou podrážděnost, úzkost nebo deprese. Zánětlivé cytokiny, látky, které tělo produkuje jako součást imunitní reakce, mohou ovlivňovat náladu a celkovou pohodu, když se dostanou do mozku. 

2. Střevní mikrobiom a osa střevo-mozek

• Střevní mikroflóra má významný vliv na produkci neurotransmiterů, jako je serotonin, který je důležitý pro regulaci nálady. Některé studie naznačují, že potravinové intolerance mohou narušit rovnováhu střevních bakterií, což může oslabit produkci serotoninu a jiných neurotransmiterů, čímž se zvyšuje riziko úzkosti a deprese. 

3. Histaminová intolerance

• Lidé s histaminovou intolerancí mají problém s odbouráváním histaminu, což může vést k akumulaci histaminu v těle. Histamin je spojen se stresem, nespavostí, podrážděností a nervozitou. Může také ovlivňovat krevní tlak a vyvolávat fyzické příznaky podobné úzkosti (bušení srdce, pocit dušení). 

4. Intolerance na lepek a celiakie

• Lepek může mít nepříznivý vliv na duševní zdraví, zejména u lidí s celiakií nebo neceliakální citlivostí na lepek. U některých lidí způsobuje lepek zánět v centrálním nervovém systému, což vede k problémům s koncentrací, úzkosti a depresím. Celiakie může také způsobovat nedostatek živin, což může mít další negativní důsledky na psychiku. 

6. Hypoglykémie a potravinová intolerance na sacharidy

• Někteří lidé mají problémy se zpracováním sacharidů nebo určitých druhů cukrů, což může vést k výkyvům hladiny cukru v krvi. Nízká hladina cukru v krvi (hypoglykémie) může způsobovat nervozitu, úzkost a dokonce i panické příznaky. 

7. Nedostatek živin způsobený malabsorpcí

• Potravinové intolerance, které způsobují malabsorpci (jako například celiakie), mohou vést k nedostatku živin, jako jsou vitamíny B, hořčík, železo nebo zinek, které jsou důležité pro duševní zdraví. Nedostatek těchto živin může vyvolat symptomy deprese a úzkosti. 

Jak zjistit, zda jsou symptomy způsobeny potravinovou intolerancí? 

Pokud máte podezření, že některé potraviny ovlivňují váš psychický stav, zkuste si vést deník o stravování, kde zaznamenáte příznaky úzkosti nebo deprese, spolu s časem a druhem konzumované stravy. Pokud máte vážné nebo dlouhotrvající psychické příznaky, které by mohly souviset s potravinami, je vhodné konzultovat je s odborníkem na výživu nebo alergologem. V mnoha případech může být užitečné provést testy na potravinové intolerance nebo přímo vyzkoušet eliminační dietu pod dohledem odborníka. 

Všechny tyto faktory mohou mít různý vliv na jednotlivce a mohou se kombinovat, což ještě více zvyšuje riziko úzkosti. Léčba úzkosti proto často zahrnuje snahu porozumět konkrétním příčinám u jednotlivce, aby mohla být terapie přizpůsobena na míru a pomohla mu zvládat úzkost efektivněji. 

 

Jaké druhy úzkosti rozlišujeme? 

Úzkost se může projevovat v různých formách a podle toho se klasifikuje do několika druhů úzkostných poruch.  

1. Generalizovaná úzkostná porucha (GAD)

• Projevuje se jako přetrvávající, nadměrná úzkost a obavy z každodenních věcí, které nemají konkrétní nebo přiměřený důvod. 

• Osoby s GAD jsou často znepokojeny situacemi z každodenního života (finance, zdraví, práce), i když jsou důvody minimální nebo neexistují. 

• Typické příznaky zahrnují neustálou nervozitu, podrážděnost, únavu, problémy se soustředěním a svalové napětí. 

2. Panická porucha

• Charakterizovaná náhlými a intenzivními záchvaty paniky (panickými ataky), které se vyskytují bez zjevného důvodu. 

• Panické ataky se vyznačují silným strachem, který často doprovázejí fyzické příznaky, jako jsou zrychlený tep, pocit dušení, pocení, třes a někdy strach ze smrti. 

• Osoby s panickou poruchou mají tendenci vyhýbat se situacím, ve kterých zažili ataky, což může vést k dalšímu omezování jejich kvality života. 

3. Sociální úzkostná porucha (sociální fobie)

• Jde o intenzivní strach ze sociálních situací, ve kterých se osoba obává negativního hodnocení, trapnosti nebo odmítnutí. 

• Tento druh úzkosti může ovlivnit vztahy, pracovní výkony a každodenní aktivity, protože člověk má tendenci vyhýbat se situacím, jako je veřejné vystupování, setkávání s lidmi či komunikace s neznámými osobami. 

• Často se projevuje fyzickými příznaky, jako jsou rudnutí, pocení, třesení či pocit na zvracení v přítomnosti jiných lidí. 

4. Specifické fobie

• Specifické fobie jsou intenzivní a iracionální obavy z konkrétních objektů nebo situací, jako jsou výšky, uzavřené prostory, zvířata (např. pavouci), tma či lety letadlem. 

• Osoba s fobií se snaží vyhýbat situacím, ve kterých by mohla být vystavena svému strachu, což může omezit její svobodu a běžné fungování. 

• Fobie často vznikají během dětství nebo dospívání a mohou přetrvávat do dospělosti. 

5. Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)

• OCD zahrnuje opakující se, nutkavé myšlenky (obsesi) a rituály nebo činnosti (kompulze), které mají zmírnit úzkost způsobenou těmito myšlenkami. 

• Například osoba s obsedantním strachem z bakterií může mít potřebu opakovaně si mýt ruce nebo čistit prostředí kolem sebe. 

• Pokud se rituály neprovedou, úzkost se zvýší, což může vést k opakovanému chování a výrazně narušit každodenní život. 

6. Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

• PTSD se vyvíjí po prožití traumatizující události, jako je válka, nehoda, násilí či přírodní katastrofa. 

• Projevuje se příznaky, jako jsou opakující se noční můry, vtíravé myšlenky o události, emoční otupělost, podrážděnost a vyhýbání se místům nebo lidem, které připomínají trauma. 

• PTSD může trvat měsíce nebo roky a má často vážný dopad na každodenní fungování a vztahy. 

7. Agorafobie

• Agorafobie je strach z veřejných míst nebo situací, kde by bylo těžké uniknout nebo získat pomoc v případě pocitu úzkosti nebo paniky. 

• Osoby s agorafobií se často bojí být v přeplněných místech, veřejné dopravě, otevřených prostorech nebo kdekoliv, kde se cítí "uvězněné". 

• Tato porucha může vést k tomu, že člověk přestane opouštět dům, což omezuje jeho svobodu a způsob života. 

8. Selektivní mutismus

• Jde o úzkostnou poruchu, při které dítě (zřídka i dospělý) není schopno mluvit v určitých sociálních situacích, přestože má schopnost komunikovat. 

• Tento stav je nejčastější u dětí ve školním věku a může vážně narušit vzdělávání, sociální vztahy a sebedůvěru dítěte. 

• Selektivní mutismus je obvykle spojen se sociální úzkostí. 

Každý typ úzkostné poruchy má své specifické projevy a náročnosti, ale všechny mohou významně ovlivnit kvalitu života. 

Co je to separační úzkost?

Separační úzkost je intenzivní strach nebo obava, která se objevuje při odloučení od blízké osoby, obvykle rodiče, pečovatele nebo jiné důležité osoby. Tento stav je nejčastěji spojován s dětmi, ale může se vyskytnout i u dospívajících a dospělých.

U malých dětí je separační úzkost přirozenou fází vývoje, která se nejčastěji objevuje ve věku 6 měsíců až 3 let. Děti v tomto věku začínají rozpoznávat, že jejich rodiče jsou odděleni od nich, což může vyvolat strach z odloučení.

Separační úzkostná porucha

Když je separační úzkost intenzivní, dlouhodobá a narušuje každodenní fungování, hovoříme o separační úzkostné poruše (angl. Separation Anxiety Disorder, SAD). Jde o klinicky významný stav, který vyžaduje odbornou pozornost.

Kritéria diagnózy (podle DSM-5):

• Nevhodný věk: Separační úzkost je diagnostikována, když se vyskytuje u dětí starších než 3–4 roky nebo u dospělých.
• Trvání: Příznaky přetrvávají nejméně 4 týdny u dětí a dospívajících, u dospělých 6 měsíců nebo více.
• Intenzivní strach: Obava je nepřiměřená vzhledem k věku a situaci.
• Funkční omezení: Úzkost narušuje školní, sociální nebo rodinné fungování.

Příznaky:

• Nadměrná obava o bezpečnost blízké osoby (např. strach, že se ztratí, onemocní nebo zemře).
• Odmítání odloučení (např. nechození do školy nebo na jiná místa bez rodiče).
• Noční můry s tématem odloučení.
• Fyzické příznaky při odloučení nebo při očekávání odloučení (např. bolesti hlavy, žaludeční potíže, nevolnost).

U dospělých je separační úzkost méně častá, ale může být velmi závažná. Často se spojuje s obavami o partnera, děti nebo jiné blízké osoby.

Příznaky:

• Nadměrné telefonování, psaní zpráv nebo kontrolování blízké osoby.
• Úzkost a panické pocity při odloučení.
• Potíže se samostatností nebo nezávislostí.
• Deprese nebo problémy ve vztazích v důsledku nadměrné závislosti na jiné osobě.

 

Jaký je rozdíl mezi úzkostí a depresí? 

Úzkost a deprese jsou dvě odlišné, ale často související psychické poruchy, které mají své vlastní charakteristiky a příznaky. Často se mohou vyskytovat současně a mohou se vzájemně ovlivňovat, ale mají zásadně rozdílné příčiny, projevy a léčebné přístupy. 

Hlavní rozdíly mezi úzkostí a depresí 

1. Podstata emocí a příznaků

• Úzkost: Primární emocí při úzkosti je strach a neustálý pocit ohrožení. Člověk s úzkostí má obavy z budoucnosti, často prožívá nervozitu a napětí. Úzkost se projevuje i intenzivním přemýšlením o tom, co se může stát, a snahou předejít tomu, co vnímá jako potenciálně rizikové situace. 

• Deprese: Deprese se projevuje jako pocit hlubokého smutku, prázdnoty a beznaděje. Zatímco úzkost je spojena s obavami z budoucnosti, deprese se soustřeďuje na pocity ztráty, selhání a nezájmu o současnost i budoucnost. V depresi je přítomna ztráta motivace, radosti a zájmu o aktivity, které dříve člověku přinášely potěšení. 

2. Fyzické příznaky

• Úzkost: Úzkost je často spojena s fyzickými projevy stresové reakce typu „bojuj nebo uteč“, jako je zrychlený tep, dušnost, pocení, třes a svalové napětí. Tyto fyzické příznaky jsou často přítomny i v situacích, kdy neexistuje reálné ohrožení. 

• Deprese: Deprese je více spojena s nedostatkem energie, přetrvávající únavou, problémy se spánkem (nespavost nebo nadměrná ospalost), změnami v chuti k jídlu a zpomalením pohybů a řeči. Tělo jakoby „zpomalovalo“, což souvisí se snížením aktivity nervového systému. 

3. Myšlenkové vzorce

• Úzkost: V případě úzkosti člověk prožívá nadměrné obavy a strach z budoucnosti, neustále přemýšlí nad možnými hrozbami nebo problémy. Myšlenky jsou často iracionální a katastrofické (např. „Co když se stane něco špatného?“). 

• Deprese: Depresivní myšlenky jsou zaměřeny na pocity bezcennosti, viny a pesimismu. Člověk se často cítí zbytečný nebo jako přítěž pro své okolí. Časté jsou i myšlenky o vlastním selhání a bezvýchodné situaci (např. „Nemá to smysl, nic se nezlepší“). 

4. Vliv na každodenní fungování

• Úzkost: Úzkostliví lidé se často snaží předcházet situacím, které vnímají jako rizikové, což může vést k vyhýbavému chování. Například sociální úzkost může ovlivnit schopnost setkávat se s lidmi, zatímco panická porucha může vést k vyhýbání se přeplněným místům. 

• Deprese: Při depresi často dochází k celkové ztrátě zájmu o aktivity, které dříve přinášely radost. Osoba s depresí může mít problém vstát z postele, provádět každodenní činnosti nebo jít do práce. Pocit vyčerpání a apatie ovlivňuje celý život. 

5. Trvání a intenzita

• Úzkost: Úzkost může přicházet ve „vlnách“, závisí na konkrétních situacích nebo událostech. Například sociální úzkost se může projevit pouze v sociálních situacích. Avšak při úzkostných poruchách jako generalizovaná úzkostná porucha je úzkost konstantní a přetrvávající. 

• Deprese: Deprese má spíše kontinuální průběh a může trvat týdny až měsíce bez přestávky. Symptomy jsou konzistentní a nemusí souviset s konkrétními situacemi, ale jsou přítomné většinu času. 

6. Překrývání příznaků a komorbidita

• Úzkost a deprese se mohou objevit spolu, což se označuje jako komorbidita. U lidí s úzkostnou poruchou se často vyvine deprese, pokud jsou jejich příznaky dlouhodobé a nezvládnuté. V případě deprese je také častá přítomnost úzkostných projevů, hlavně obav z budoucnosti nebo strachu ze zhoršení jejich stavu. 

Shrnutí 

Úzkost je spojena zejména s nadměrným strachem a obavami o budoucnost, zatímco deprese je charakterizována hlubokým smutkem, beznadějí a ztrátou zájmu o život. Každá z těchto poruch má své specifické příznaky, ačkoli se mohou vzájemně prolínat. Oba stavy jsou léčitelné a vhodná odborná péče může pomoci zvládnout jejich příznaky a zlepšit kvalitu života. 

 

Jak úzkost ovlivňuje fyzické a psychické zdraví? 

Úzkost má významný vliv na fyzické i psychické zdraví a její dlouhodobé působení může významně narušit kvalitu života. Je-li přetrvávající a intenzivní, může vést k vážným zdravotním problémům. 

Fyzické dopady úzkosti 

1. Kardiovaskulární problémy: 

• Úzkost způsobuje opakované zvyšování srdeční frekvence, krevního tlaku a hladiny kortizolu, což dlouhodobě namáhá srdce a cévy. Zvýšený krevní tlak a rychlejší tep vedou k většímu riziku srdečních chorob, jako jsou infarkty nebo vysoký krevní tlak. 

1. Oslabení imunitního systému: 

• Chronická úzkost zvyšuje hladinu stresových hormonů, jako je kortizol, které potlačují imunitní systém. To vede k nižší odolnosti vůči infekcím a může způsobit častější nachlazení, chřipku a další onemocnění. 

1. Poruchy trávení: 

• Úzkost narušuje trávicí systém, protože zvyšuje produkci žaludeční kyseliny a zhoršuje peristaltiku střev. To může vést k častým bolestem břicha, průjmům, zácpě a dokonce i ke vzniku syndromu dráždivého střeva (IBS). 

1. Chronická únava a svalové napětí: 

• Neustálé napětí způsobené úzkostí vede k přetížení svalů, což může vyvolat chronické bolesti, zejména v oblasti krku, ramen a zad. Dlouhodobé napětí také snižuje kvalitu spánku, čímž přispívá k celkové únavě a pocitu vyčerpání. 

1. Dýchací problémy: 

• Úzkostné stavy mohou způsobit zrychlené dýchání, které může přejít do hyperventilace. To může vést k závratím, mravenčení v končetinách a snížení hladiny oxidu uhličitého v krvi, což ještě více posiluje úzkostné pocity. 

1. Kožní problémy: 

• Úzkost je často spojena s ekzémy, psoriázou, akné a dalšími zánětlivými kožními onemocněními, které se mohou zhoršovat při stresových situacích. 

Psychické dopady úzkosti 

1. Pocit bezmocnosti a sklon k negativnímu myšlení: 

• Úzkost snižuje sebedůvěru a vede k pesimistickému vnímání světa. Člověk má často pocit, že nezvládne situace, které ho trápí, což může vést k začarovanému kruhu úzkostného myšlení. 

1. Zhoršení soustředění a paměti: 

• Úzkost ovlivňuje kognitivní schopnosti, zejména pozornost a paměť. Neustálé obavy a stres mohou narušit schopnost soustředit se, což vede k častým rozptýlením a zapomnětlivosti. 

1. Rozvoj dalších psychických poruch: 

• Úzkost může zvýšit riziko deprese a jiných duševních poruch. Lidé s úzkostí mají často pocity beznaděje a bezmocnosti, které mohou přejít do deprese. Někdy se přidruží i obsedantně-kompulzivní symptomy nebo fobie. 

1. Izolace a snížená kvalita sociálních vztahů: 

<li data-leveltext="o" data-font="Courier New" data-listid="24" data-list-defn-props="{"335552541":1,"335559685":1440,"335559991":360,"469769226":"Courier New","469769242":[9675],"469777803&quot